Oheň, vzduch a nicota

7. října 2008 v 23:08 | Freya-Idun |  Mé básničky
Jsem jako oheň
Všichni se ode mě odvracíte
A já se přitom snažím svůj žár tlumit
Všichni se mě dotknout bojíte
A já se tak nemám koho přidržet
Všichni mě necháváte zevnitř spálit na popel
A já už nemám síly vzdorovat
Všichni jste jako voda
Uhasíte mě, pohltíte
A tak je ze mě dým
A jsem jako vzduch
Nikdo z vás mě nevidí
A přitom jsem všude kolem vás
Nikdo z vás mě neslyší
I přesto, že téměř křičím o pomoc
Nikdo z vás mě necítí
I přesto, že mám silný parfém
Existuji vůbec? Jsem nicota?
Nebo mě opravdu nikdo nepostrádáte?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ganjakaya ganjakaya | E-mail | Web | 7. října 2008 v 23:22 | Reagovat

Zajímavý blog a pěkná básen. Přesto si nejsem jistý - píšeš o sobě, nebo o Něm?

2 Arthurius Arthurius | 7. října 2008 v 23:52 | Reagovat

Píšeš dobře, ale neutop se, byla by to škoda ;)

3 Freya-Idun Freya-Idun | 8. října 2008 v 9:00 | Reagovat

děkuju, je to o mně, když tahle slova myslí říkám určité partě lidí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama