Heřmánek lékařský (pravý)

11. září 2008 v 16:00 | Freya-Idun |  Léčivé byliny

Heřmánek lékařský (Chamomilla recutita Rauschert)

Čeleď: hvězdnicovité (Asteraceae)
Lidové názvy: kamilky, marunka, harmaníček, rumánek
Popis: Je to jednoletá silně vonná bylina se slabým vřetenovitým kořenem, má 10 až 50 cm vysokou bohatě větvenou lodyhu se střídavými přisedlými listy, jejichž čepel je dvakrát až třikrát zpeřeně dělená na úzké čárkovité úkrojky.
Jednotlivé, dlouze stopkaté úbory se zeleným zákrovem majíobvodové bílé samičí květy s jazykovitou korunou v době plného rozkvětu šikmo skloněné na stopce; středové trubkovité květy jsou žluté a obojaké.
Květní lůžko je bezplevkaté, nejprve polokulovité, později kuželovité a uvnitř duté. Plody jsou velmi drobné nažky bez chmýru. Kvete od května do září.
Výskyt: Vyskytuje se téměř po celé Evropě a západní Asii na východ až do severní Indie, jako polní plevel byl již dávno zavlečen do Severní Ameriky a Austrálie. Dnes se pěstuje v rozsáhlých polních kulturách především ve střední a jihovýchodní Evropě, v severní Africe a Jižní Americe. Roste především v teplejších oblastech na polích, úhorech, podél cest a na rumištích, na sušších písčitých půdách často pospolitě. Pěstování je celkem nenáročné, nedaří se mu ale ve vlhkých chladných oblastech s kyselými podmáčenými půdami.
Využití: Heřmánková silice a čistý chamazulén jsou součástí mnoha hromadně vyráběných léčivých přípravků např. Florkamil, Stomaran, Tormentan, Alvisan, Camillca, Dermazulen nebo Pityol a Contraspan.
Hojně se heřmánek využívá i v kosmetice. Masti s chamazulénem urychlují hojení a zamezují tvorbu nadměrných jizev, koupele se používá k ošetření vlasové pokožky a zesvětlení odstínů vlasů, extrakt je i v pleťové masce Perilacin, v ústních vodách apod.
POZOR: V přírodě může být zaměněn za některé druhy rmenů (Anthemis) a za heřmánkovec nevonný (Matricaria perforata), které však mají plné, ploché, nebo polokulovité a plevkaté květní lůžko a buď nevoní nebo nepříjemně páchnou.

Sběr pro léčivé účinky

Droga: rozkvetlé úbory s krátkými stopkami
Obsahové látky: Droga obsahuje kolem 1 % silice (pěstované polyploidní formy až 3 %), kde hlavními složkami jsou modře zbarvené azulény. Nejvýznamnější z nich je chamazulén (až 20 %), farnesen a bisabolol.
Dalšími účinnými látkami jsou flavonoidy (apigenin se spasmolytickým účinkem), slizy, hořčiny a řada dalších sloučenin včetně karotenoidů.
Sběr a sušení: Úbory se sbírají buď ručně nebo pomocí hřebenů, při pěstování v polních kulturách pak sklízecími stroji. Po sklizni se nasbírané úbory vyčistí od nežádoucích příměsí a drobné příměsi se odstraní opatrným prosetím na hrubém sítu. Suší se ihned po sběru bez obracení v tenké vrstvě ve stínu, při umělém sušení nesmí teplota překročit 40 °C, aby nedošlo ke ztrátám silice. Drogu je nutno chránit před vlhkem a světlem. Ke skladování jsou nejvhodnější těsné uzavřené plechovky. Správně usušená droga má charakteristickou příjemnou vůni, nahořklou chuť a zachovává si původní barvu.
Použití: Má výrazné protizánětlivé účinky, působí dezinfekčně, spasmolyticky, proti nadýmání, podporuje pocení, má i mírně uklidňující, adstringentní a žlučotvorný účinek. Zevně se používá k obkladům a koupelím na rány, spáleniny a zánětlivá onemocnění (např. hemoroidy), jako kloktadlo při zánětech ústní dutiny, hrtanu, dásní a k výplachům. Vnitřně se používá zejména při žaludečních potížích, nadýmání, střevních katarech, průjmech, gynekologických potížích, zámětech močových cest a při nemocech z nachlazení jako potopudně působící prostředek. Čaj se připravuje jako zápar a obvyklé dávkování je polévková lžíce, u dětí pak čajová lžička na šálek. Nejčastěji se používá v čajových směsích, např. při nadýmání se doporučuje směs stejného množství heřmánku, máty, kozlíku, kmínu a anýzu, při střevních potížích směs heřmánku, meduňky, máty a lékořice, pro pocení směs heřmánku a lípy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama